Navigace:
Časová hodnota peněz
Co to je? Časová hodnota peněz.
Zkusíme si uvést příklad.
Od babičky jsi dostal k 15.patnáctým narozeninám 5000 [Kč]. Jak s nimi naložit? Co si koupíš?
Moc si přeji PlayStationplejstejšna , to by peníze mohly stačit, ale vím, že potřebuji nové vybavení na zimní lyžování.
Také nemusím tyto peníze utratit, mohu si je uložit do pokladničky a naspořit více.
Za rok třeba PlayStationplejstejšna zlevní a mně ještě zbyde. Jestliže si budu chtít koupit vybavení na lyže, bude zřejmě dražší.
Tady vidím, že za tyto peníze - 5000[Kč] si asi nebudu moci v budoucnu pořídit stejný rozsah zboží jako dnes. Může se tedy stát, že tyto peníze mi nebudou stačit na nákup určitého zboží.
Víme, že ceny elektroniky klesají, ale třeba ceny pohonných hmot, zájezdů nebo kvalitních potravin rostou.
Kupní síla našich 5000[Kč]pětitisíc korun za rok bude tedy záviset na cenové úrovni zboží, které chci koupit.
Dlouhodobá zkušenost ukazuje, že i když některé jednotlivé ceny mohou v čase klesat, v průměru ceny postupně mírně rostou.
Růstu cen v čase se říká inflace.
Inflace je ekonomický jev, který označuje růst cen a s tím související snížení kupní síly peněz.
Podívejme se na některé důvody způsobující růst cen
Cena každého zboží či služby se skládá z nákladů na pořízení a zisku, tak zvané marže prodávajícího.
To platí v celém řetězci od suroviny, přes výrobu až po obchodníka, od kterého zboží kupujeme.
Například surovinou je obilí, výrobou mletí mouky, zadělání chleba, pečení chleba a u obchodníka si můžeme koupit hotový chléb. Nesmíme zapomínat také na dopravu obilí, mouky, chleba.
V tomto řetězci - od obilí k prodeji chleba - každý potřebuje nějaký zisk, aby se uživil a mohl svou činnost financovat, udržet a případně rozvíjet dále.
Do nákladů patří cena nákupu vstupních materiálů a surovin, dále náklady na pracovní sílu a daně odvedené státu.
Aby měl každý nějaký zisk musí svůj výrobek nebo službu prodat.
Cenu, za kterou je výrobek prodáván nebo poskytována služba, určuje trh.
Ceny v čase postupně rostou z několika důvodů.
Například orné půdy je omezené množství. Zemědělci se snaží toto vyrovnat zvyšujícími se výnosy z plochy. To ale vyžaduje stále dražší hnojiva, větší náklady na obdělávání půdy a na její zavlažování.
Dalším příkladem je zvyšování produktivity práce za cenu složitějších a dražších výrobních zařízení.
Také jsou to zvyšující se náklady na komfortnější život lidí, na delší život a s tím související zlepšování lékařské péče.
V důsledku všech těchto věcí rostou i náklady na dopravu zboží.
Tento postupný růst cen měří inflace.
Vyjadřuje se v procentech a ukazuje, o kolik procent vzrostly ceny za uplynulé časové období. Tímto obdobím bývá nejčastěji rok.
Můžeme si proto v novinách přečíst informaci o meziroční lednové inflaci 1,98 [%]. To znamená, že ceny letos v lednu byly o 1,98 [%] vyšší než v lednu předchozího roku.
Nesmíme zapomínat, že některé ceny se snížily.
Jde o aritmetický průměr cen zboží a služeb vycházející z takzvaného spotřebitelského koše.
Spotřebitelský koš je obrazem typické spotřeby obyvatelstva dané země.
Jsou v něm zahrnuty výrobky i služby, které se běžně nakupují, jako jsou potraviny, běžné oblečení, nájemné, elektřina a podobně. Patří sem také výrobky a služby, které se nakupují v delším časovém období, například počítač, lednička, automobil, zájezdy nebo i nemovitosti.
To vyžaduje sběr a následné zpracování velkého počtu statistických údajů, aby výsledný výpočet inflace pro daný spotřebitelský koš měl co nejvyšší vypovídající hodnotu. Toto zpracování potřebných údajů provádí Český statistický úřad a na jejich webových stránkách www.czso.czvévévétečkacézetesótečkacézet najdeme složení spotřebitelského koše i jeho pravidelnou aktualizaci.
Pokud je vyjádření inflace v procentech kladné číslo, znamená to, že ceny vzrostly.
Pokud je číslo záporné, říkáme tomuto jevu deflace.
Znamená to, že ceny spotřebitelského koše klesly.
Ačkoliv to vypadá pro spotřebitele výhodně, znamená to krizi v hospodářství země. Výroba se totiž snižuje, roste nezaměstnanost, tím se snižují mzdy, takže si spotřebitel nemůže dovolit nakoupit tolik jako dříve.
Co říci závěrem?
Pokud si peníze pro budoucí použití uschováme doma, budou mít v budoucnu menší kupní sílu než mají dnes.
To je samozřejmě nepříjemné, proto je třeba nalézt takové způsoby uložení peněz, které tomu zabrání.
Hovoříme-li o časové hodnotě peněz, nesmí inflace znehodnocovat naše uspořené peníze. Zároveň nesmíme ztratit možnost získání dalšího příjmu.
Pokud uspoříme vydělané peníze, je samozřejmě výhodné, pokud nám přinesou další příjmy do rodinného rozpočtu.
O tom si budeme povídat v dalších kapitolách finanční gramotnosti, kde budeme hovořit o spoření a investování.
.
Autor: Mgr. Jana Uhrová
